Jednoho dne stála Libuše s knížetem Přemyslem a svou družinou na skalisku přímo nad Vltavou. Smrákalo se, slunce barvilo okolí zlatavou září. Až k obzoru se vlnily lány polí, pásy lesů a siluety hor. Mlčky pozorovali tu krásu. Kněžna nečekaně vztáhla ruce k nebi a oči jí zajiskřily. Vstoupil do ní věštecký duch a ona pravila: „Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýkati bude.” Vyslala pak družinu na místo, kde našli člověka tesajícího práh svého domu, a založili tam hrad zvaný Praha. Ať všichni skloní hlavu před velikostí toho města, stejně jako se sklání u prahu lidského obydlí.
