Veselí nad Lužnicí se vždycky nejmenovalo vesele. Střídalo jméno jako ponožky a místní se nemohli domluvit na stálém názvu. Jen po každoročních závodech na lodích jim všichni v okolí říkali „Neplavov“. To se nelíbilo panu učiteli, který se vydal do knihovny a hledal, jak se staví nejrychlejší lodě. Po vzoru amerických indiánů se pak vrhl do stavby kánoe. I když se mu všichni smáli, nakonec závod vyhrál a všichni ve městě bouřlivě slavili. Bylo tam tak veselo, že se od té doby město jmenuje Veselí.
