Když byla Otava ještě zlatonosná, téměř každý se ve městě věnoval rýžování. Jeden tesař se chtěl oženit, ale rodiče mu nechtěli dceru dát, pokud nezačne také rýžovat. Neuměl to, a tak si smutně sedl k řece a stýskal si. K tesaři však připluly rybičky, on si vzpomněl na krajíc chleba v kapse, a nakrmil je. Rybičkám chléb chutnal a chtěly se odvděčit – začaly tesařovi snášet k nohám zlatá zrnka. Mladík se zaradoval, s novým bohatstvím se mohl oženit a žít šťastně až do smrti.
