Když ještě neexistovala pošta, přivydělávali si chudší lidé jako poslové. Když však šli daleko, museli být dlouho z domova, což se jim vůbec nelíbilo. Navíc museli cestou přespávat v hospodách, a to stálo peníze. Jeden posel z Bechyně přišel na to, že je výhodnější cestu rozdělit na úseky a poštu předávat kolegům. Peníze za doručení vystačily pro víc poslů a on mohl být více s rodinou. Od té doby totiž chodil jen do Tábora, Milevska nebo Veselí a stihl se na noc vracet domů.
